Ráno jsem se probudila, do okna svítilo mrazivé slunce a Honza vedle mě ještě spal. Potichu jsem vstala, kamínka jsme nechali zapnuté po celou noc, takže pokoj byl příjemně vyhřátý, na rozdíl od chodby, kterou jsem musela projít na záchod a do koupelny. Vrátila jsem se do pokoje pro deku a zachumlala se do ní. Pobrala jsem hygienické potřeby, ručník a prádlo, a vydala se dolů po schodech. V celé chatě byl klid. Buď ještě všichni spali, nebo už byli venku.
Nakoukla jsem v přízemí oknem na dvorek. Lyže byly pryč, což znamenalo jediné, že ostatní jsou na svahu. Tak to mě, by se určitě nechtělo, pomyslela jsem si a šla se osprchovat.
Rovnou jsem pak zůstala dole a v kuchyňce připravila malou snídani. Uvařila jsem si kávu a sedla si k oknu a koukala se ven.
Sníh se nádherně třpytil, jak se od něj odráželo slunce. Tady za oknem bylo dobře. Na chvíli jsem se zasnila. Mé vzpomínky zalétly o půl roku zpět. Léto, dovolená, slunce, moře, Vodice… ze snění mě vyrušily kroky na schodech. To se Honza právě probudil…
„Ahoj,“ usmála jsem se na něj.
„Dobré ráno, krásko,“ pozdravil i on. „Tak jsi připravená?“
„Na co?“ opatrně jsem se optala. „Nevím, co máš v plánu, ale tady je mi dobře!“
„Tak si ještě chvíli užívej, protože jen co se najím, jdeme ven!“ zasmál se mému pohledu, který jsem po něm hodila ještě, než to vše dořekl. „No, jsme na horách…!“
Povzdechla jsem si a v duchu se mi hlavou honily různé výmluvy, proč bych asi tak neměla chodit… Poočku jsem pokukovala po Honzovi, připravujíc se na rychlé odpovědi, typu – když řekne tohle, odpovím takhle…. Na chvíli jsem se zamyslela a přestala ho vnímat.
„Vidím ti na tváři, jak moc se ti chce!“ Ozval se najednou vedle mě. „Ale provětráš si hlavu. A jestli nechceš na lyže…?…co kdybychom vzali sáňky. Viděl jsem je v kůlně…“ On mě opravdu chce dostat do té zimy? I když se saněmi bych nemusela být tak otlučená…
„Dobře, ale ne na dlouho,“ souhlasila jsem po chvíli.
Oblékli jsme se, vytáhli sáňky a vyrazili na jeden z kopců, kde nebyli lyžaři. Nejhorší bylo vyšlapat vždy ten kopec zpátky nahoru, ale skvěle jsme se bavili. Při několikáté jízdě jsme už nedávali takový pozor, najeli na hrbol a v okamžiku se váleli po sněhu. Než jsem se stačila zvednout, Honza už stál a zasypával mě sněhem. Bránila jsem se, ale nebylo mi to moc platné. Naštěstí mu ujely nohy, že znovu skončil na zemi vedle mě. Smáli jsme se, házeli po sobě sníh, když najednou se přitočil a zůstal nade mnou. Rychle vytáhl mobil a vyfotil mě. „Zůstaň takhle, nehýbej se,“ díval se na mě, ležící ve sněhu. Udělal i druhou.
„Víš, tohle jsou ty nejkrásnější fotky.“ Vzala jsem mu telefon, abych se podívala. Vlasy, které nebyly po čepicí jsem měla rozprostřené na sněhu, tváře lehce zčervenalé, rozesmátá a v očích…? Podívala jsem se na druhou fotku. Byla úplně stejná, jen jsem tam byla vážnější a v očích zase ten zvláštní lesk… Nemám ráda focení, tedy focení mé osoby, ale musela jsem uznat, že má v něčem pravdu.
„Vstávej, budeš celá zmrzlá,“ podával mi ruku a pomáhal setřepat sníh. Ten jsem měla opravdu snad všude. Ale zima mi ještě nebyla.
„Pojďme si to ještě sjet,“ koukala jsem prosebně.
„Tobě se to nějak zalíbilo! A co lyže?“ zeptal se Honza, když jsme znovu šlapali do kopce.
„Lyže ne, do toho mě nenuť, prosím…“
„Tak sedej, frčíme dolů,“ smál se. Sám už sedal dozadu. Sedla jsem dopředu, opřela se o něj a už jsme nabírali rychlost. Tentokrát jsme dojeli až dolů. Zůstala jsem o něj lehce opřená, i když sáňky už stály. Pootočila jsem k němu hlavu a políbila ho na bradu. Shodil rukavice, teplýma rukama mě za ni chytil, přidržel a políbil na rty. Jazykem zajel hned do úst. Jednou rukou rozepnul zip u mé bundy a zajel dovnitř. Přejel po svetru přes kopeček prsa a jemně ho promnul. Trhaně jsem se nadechla. Znovu jsem po něm zatoužila.
„Pojďme se vrátit,“ zašeptala jsem mu do ucha. Rychle vstal, vytáhl i mě nahoru, vzal za ruku, do druhé chytil saně a rozběhli jsme se k chatě.
Sotva jsme byli uvnitř, shodili ze sebe bundy a boty, už mě táhl se smíchem po schodech nahoru, do teple vyhřátého pokoje. Padli jsme oba na postel, ještě rozházenou od ranního vstávání. Klekl si nade mě a začal ze mě svlékat všechny ty vrstvy oblečení. Nadzvedla jsem se, přece ho nenechám oblečeného…
Pomalu jsme se navzájem vysvlékali, líbali a hladili. Pak se Honza přiklonil. „Už se nemůžu dočkat, až mě zase sevřeš uvnitř!“
„Tak na co čekáš,“ vzrušeně jsem mu odpověděla. V tu chvíli se přesunul mezi mé nohy. Roztáhl je a hlavou zmizel v klíně. Prsty si roztáhl lasturku a jazykem ji několikrát projel odzadu až nahoru. Pak na chvíli zůstal na poštěváčku. Vtáhl jej do úst a kroužil kolem něj jazykem. Zalapala jsem po dechu. Nohy se mi začínaly třást, to jak neustále najížděl a ztečí zdolával narůstající fazolku.
Prsty zvolna začínal kroužit po ústí dírky. Z ní už chvíli začínala vyvěrat vlhkost. Nedočkavě jsem pohnula pánví směrem k jeho prstům. Zajel tedy dovnitř a strašně pomalu protahoval ten mokrý tunýlek. Připadalo mi, že se přímo vyžívá v tom, jak se pod jeho rukama rozplývám.
Najednou jsem ucítila ještě další prst. Projížděl úžlabinkou mezi dvěma dírkami, kde roztíral vytékající nektar. Když zakroužil kolem análku, stiskla jsem instinktivně obě půlky k sobě. Neodtáhl se z toho místa. Jen jazykem a rty zvýšil ještě víc tlak na poštěváček. Tou slastí jsem povolila a on pomalu zdolával jemným kroužením i mou zadní dírku.
Znovu, tak jako večer před tím, mě dostával do stavu, kdy rozum nemyslí na nic, kromě jednoho. Svou jemností a neuspěchaným tempem pronikal do obou dírek. Než jsem se nadála, projížděl již oběma stejně. Nepocítila jsem bolest, jen příjemné stahování pochvičky a dokonalou těsnost v obou dírkách. Mé vzrušení stoupalo stále víc. Vrcholilo. Stahovala jsem se kolem Honzových prstů stále silněji. Sám s nimi už taky nehýbal, jen je nechal hluboko zasunuté a vnímal jen mé stahy na něm.
Teprve, až se mi pochvička trochu zklidnila, zvolna projel tam a zpět a opustil obě mé dírky. Lehl si na postel ke mně a přetočil mě na sebe.
„Nechceš si zajezdit?“ pronesl polohlasně a dost vzrušeně. Jen jsem ještě stále bez dechu kývla na souhlas a posadila se na něm.
„Otoč se zády,“ požádal. Otočila jsem se, přidržela si stojící ocas u kundičky, párkrát si žaludem po ní přejela a nasadila jej k zasunutí.
Pánví jsem zlehoučka zakroužila, aby byl přesně tam na středu vchodu. Zvolna jsem se spustila dolů. Napoprvé…ani napodruhé se mi ještě nepodařilo na něj dosednout tak, abych jej do sebe dostala celý. Ale pak….
„Bože,“ vydechla jsem, „to je …. ,“ ani dopovědět jsem nemohla. Na chvíli jsem na něm jen zůstala sedět a vychutnávala si ten pocit plnosti. Teprve pak jsem se začala zvedat a znovu sjíždět dolů. Cítila jsem, jak mi prstem znovu projíždí mezi půlkami. Trošku jsem se předklonila, opřela se o jeho stehna, vyšpulila na něj zadeček a dál jsem sjížděla ten nepoddajný klacek.
Znovu mi prstem zajel do análku, ale tentokrát už jsem se nestáhla, možná jsem na to i čekala. Tentokrát mi šoupal obě dírky, ale na střídačku. Sama jsem si rukou zajela do klína a ukazováčkem kroužila na poštěváčku. Úměrně prožívanému rozrušení, jsem zrychlovala i svou jízdu. Oba jsme vzdychali a hekali s každým přírazem. Věděla jsem, že za chvíli znovu vyvrcholím v orgasmu. Ale i Honza vypadal, že se déle neudrží. Přestal mi plenit zadní dírku, chytil mě za zadeček a sám do mě tvrdě přirážel.
Přišlo to naráz, ve chvíli kdy první proud hasil horkost pochvičky, začala se ta stahovat kolem svého hasiče. Ještě několikrát přirazil co nejhlouběji a pevně mě přidržel napíchnutou na sobě, dokud stahující se vlny v nitru těla nepřestaly pracovat.
Svezla jsem se z něj a lehla si vedle. Ještě chvíli jsme se hladili, ale dusot nohou a zvuky odkládaných lyží nás dokonale probraly. Byl čas začít se balit.
S Honzou jsme se shodli, že tenhle víkend se nám zamlouval a nebylo by na škodu se zase někdy nesejít.
A že jsem se nenaučila lyžovat? Čert to vem…
Další díly
