Ráno, no, spíše v poledne, jsem se probudila, na stole ležel vzkaz od přátel.
Nepodařilo se jim mě vzbudit, odjíždí na výlet a uvidíme se večer.
Hm, tím pádem mám tedy celé odpoledne jen pro sebe. Lehla jsem si zpátky jen tak na postel a hlavou mi běhaly myšlenky, na většinu z nich jsem však neznala odpověď.
- Kdo je můj Neznámý?
- Kdy se znovu objeví?
- Co dalšího mě s ním čeká?
- Chci ho poznat!
– tato myšlenka utkvěla v mé hlavě a já se jí nemohla zbavit. Jestli mne pozoroval u bazénu, pak je tady v kempu !
Rozhodla jsem se, že se trošku poohlédnu kolem. V rychlosti jsem na sebe vhodila jen tričko na ramínka a krátké šortky, do kapsy šátek. Rychlé učísnutí a vyrazila jsem jen tak naostro ( kdo by se zdržoval se spodním prádlem a co kdybych jej potkala, ne ?) na prohlídku kempu.
Obcházela jsem jej po cestičkách, koukala kde je kdo ubytovaný, pozorovala všechny ty lidičky, kteří u svých stanů a karavanů vařili oběd, a u každého mladšího muže přemýšlela, zda zrovna on není mým neznámým pečovatelem. Naslouchala jsem hlasům, zda neuslyším právě ten jeho, ten sametově hebký hlas, kterým na mne včera promlouval.
Po více jak hodině marného bloumání jsem se zastavila v chatce pro peníze a zamířila k restauraci pro něco k snědku.
Počasí bylo opět nádherné, slunce vesele svítilo, tak jsem se po obědě rozhodla zalenošit si u bazénu. Na rodinky s dětmi bylo v tuto chvíli celkem horko, hodně jich odcházelo se pobavit do nedalekého lanového centra, kde byl stín a chládek.
V bazénu se plácala zatím jen jedna osoba, tak nebyl problém se v klidu zchladit v osvěžující chladivé vodě. Potom jsem se odklidila kousek dál od vody, od těch pár těl slunících se na dekách kolem, na takové malé zákoutí tvořené menším stromem a dvěma keři. Odtud se budu moci porozhlédnout po příchozích a bude tu i klid.
Zalehla jsem na osušku, zavřela oči a oddávala se krásným včerejším vzpomínkám. Kapičky – perličky vody pomalu vysušovalo sluníčko, v mé hlavě se vraceli všechny vteřiny včerejšího mazlení a v mém těle opět tikala nebezpečné nevybuchlá mina. Být někdo poblíž, pozorovat mé tělo, asi by hned volal záchranku v podezření na velice silný astmatický záchvat. Vzrušené trhavé nádechy otřásaly mým tělem, opět na mě přicházely ve vlnách silné stahy vzrušení. Aniž bych se podívala kolem sebe, přetočila jsem se na břicho, jednu ruku již nechala dole a rovnou si zajela do kalhotek plavek. Prstem jsem pomalu sjížděla štěrbinou k poštěváčku, který už byl sám naběhlý a vzrušený, jen jej promnout, trošku… ách, maličko… táák…… a hned se udělám.
Najednou cítím jak někdo přisedá bokem ke mně a slyším ten známý hlas ze včerejška, jak mi říká „teď se neotáčej,… nedívej se,dej si přes hlavu šátek… pomůžu ti…“
Hladí mě rukou po zadečku, stahuje spodní díl plavek dolů, lehoučce projíždí prstem rýhou mez půlkami z vrchu dolů, mezi stehna. Mé nohy se pomalu sami roztahují, aby umožnili mému dobyvateli lepší přístup. Sjíždí prstem skulinkou dolů co to jde, to už se i má pánev nadzvedává, chci, aby se dostal co nejdál to půjde.
Projíždí až k mému zvětšenému hrášku, láskyplně se s ním mazlí, pak znovu prsty zajíždí do mého již tak mokrého tunelu, vrací se zpět a znovu sjíždí k Dumlíčkovi, aby jej polaskal. Otřásá mnou jeden výbuch za druhým, on stále bez náznaku jakékoli netrpělivosti pokračuje v laskání. Když po několikáté zajíždí do mé díry, stahují se mé vnitřní svaly kolem jeho prstů, teď přece už musí vědět, jak na tom jsem. V tu chvíli se pouští do rychlejšího tempa. Vráží mi své prsty co nejhlouběji to jde, vystrkuji na něj svůj zadeček, snažím se přirážet proti jeho ruce, ještě trošku,ještě jednou, dvakrát a ……áááách…..ano, mé svaly stahují jeho prsty uvnitř, nechci aby mě teď opustil, chci jej ještě chvíli cítit v sobě.
Jakoby to vytušil, nevytahuje ruku ven, jen pomalu pohybuje svými prsty uvnitř mne, nechává doznívat koncert mého těla. Jak pomalu odeznívají mé záchvěvy a můj dech se srovnává, jeho ruka se pomalu vysouvá a hladí mou lasturku, roztírá mé šťávy po celé její délce, po celé ploše zadečku. Nato cítím jeho dech, sklání se a přibližuje k mé mušličce a vše co právě rozetřel, omývá svým jazykem. Pečlivě a jemně olízává mé šťávy z lasturky, stehen a zadečku. Ze rtů mi uniká jen slastné vzdychání. Potom mi navléká zpět mé plavky. Ráda bych se otočila, ale zadrží můj pohyb.
„Nedělej to, nehledej mně, já si tě najdu sám. “ S těmi slovy cítím, že se zvedá, slyším jak se pohnulo křoví, jak jím někdo prošel a je pryč. Zůstávám ležet, jen pomalu zvedám hlavu, stahuji šátek a rozhlížím se jen tak kolem. Vlastně nehledám svého dobrodince, koukám, kolik je kolem lidiček a zda jsme nevzbudili nějaké pohoršení.
Ale vypadá to, že si nás až tak nikdo nevšímal. Během odpoledne se zajdu ještě párkrát vykoupat a zchladit, pokaždé, jen co pomyslím na něj, se mi roztřepená hejno motýlích křídel v podbřišku. Snažím se ten pocit zahnat, ale nejde to. Uvědomuji si, že jsem vlastně díky těmto myšlenkám na něj, neustále v permanentním vzrušení.
S pomalu zapadajícím slunce a prodlužujícími se stíny odcházím do chatky. Přátelé se jistě co nevidět vrátí z výletu, zajdeme na večeři, posedíme.
Pomalu se převlékám a přemýšlím co na sebe. Napadají mne různé nápady, ale nakonec uklízím spodní prádlo, dnes se půjde bez něj, stejně by se mi kalhotky za chvíli beztak promočili a podprsenku ? – když se vzruším jako bych ji neměla, taky je to úplně jedno, ale co dál? Vypadá to na teplou noc, tak si beru tričko s knoflíčky na ramínka, krátkou sukni sotva pod zadeček, plážovky a nezbytný šátek uvazuji na jedno z poutek své sukýnky. Hotovo a jde se.
Odcházím k restauraci, zaberu místo u větší lavice, abychom se všichni vešli.
Kamarádi přichází po chvíli celí unavení. Při večeři s kamarády prohodíme pár slov o tom jak se kdo měl a postupně odchází do sprch a spát. Nevadí mi to, půjčuji si dnešní noviny, chvíli si čtu, ale mé myšlenky zalétávají stále někam jinam.
- Co když už dnes nepřijde?
- Třeba jsem dnes již vyčerpala svůj příděl ?
Vstávám, v chatce, kde je slyšet již jen hluboké oddechování, si beru deku. Odcházím k bazénu, vybírám si osamocenou lavičku, z dosahu světel a chodníčku, rozkládám deku, lehám si na ni a pozoruji hvězdy na jasné obloze. Po chvíli se mi zavírají oči a pomalu usínám.
Najednou mě probouzí neodbytný pocit, opět cítím chvění v podbřišku, lehký vánek ovívá má prsa, bílá barva jejich obnažené kůže svítí do noci a nad jejich vrcholky se sklání něčí hlava, jazykem objíždí kolem, cítím vlhké, studené stopy po mém těle. Chci se zvednout, ale ruce mého neznámého mně zadrží. Tichounce šeptá „ neboj se, to jsem já“ a dodává „ hlídám tě celou dobu co jsi tu, přestože jsi spala, nemohl jsem ti odolat.“
- „ Myslela jsem, že dnes už nepřijdeš…“
- „ Ale jsem tu, jestli chceš abych zůstal, vezmi si šátek.“
Já ač nerada, beru šátek a zavazuji si oči. Toužím po jeho blízkosti, po jeho laskání a něžnostech a toužím po jeho ústech, rukou, toužím po všem co je mi ochoten dát a jsem odhodlaná udělat co jen bude žádat.
Nemusím ani nic říkat, když vidí, že mám jeho šátek na očích, ví co chci.
Něžně mi z ramenou sundává již rozepnuté tričko, stahuje jej dolů a odkládá na opěrku lavičky. Pokládá mně zpět, bere mé ruce a vkládá mi je pod mou hlavu. Vím, že je nesmím použít, ať se děje cokoli.
Sklání se k mému tělu a znovu rozehrává, pro mě již známou, hru jazyka a úst. Dnes začíná v podpaží, přejíždí přes klíční kost na druhou stranu, vrací se zpět do středu, postupuje úžlabinou mezi kopečky prsou , obkružuje je po celém obvodu až k jejich středu, jazykem si začíná hrát s jedním vztyčeným stožárem, rukou kopíruje pohyby na druhém.
Když začíná ústy vytahovat mou bradavku a u druhé totéž provádí rukou, dostávám se v jeho rukou do opětovného stavu beztíže, k uším mi zaznívá jen můj zrychlený trhavý dech a sotva slyšitelně šeptané mé „ ano, ano… pokračuj…“
Lízá a laská nejen mé bradavky, ale rukama projíždí po mém bříšku, čeká až odezní můj první noční výlet do nebe, aby se vzápětí přesunul níž, rozepíná mou sukni a zip a stejně jako včera jeden z prstů vstupuje pod látku sukně. Cítím jak se zarazí, pohyb ustává, jakoby čekal na vysvětlení.
- „Víš“ říkám, „ takhle se cítím volněji, nevadí ti to?“
- „ Ne“ odpovídá,
znovu se sklání k mému podbřišku. Svléká mou sukni, pomáhám mu nadzvednutím pánve, ale on nespěchá, na rozdíl ode mne, nejraději už bych ji měla dole.
Co kousíček poposunutí, to obhlídka jazykem pohlazení, a další kousek a další. Při mé netrpělivosti se mi to zdá nekonečné. Má lasturka je v tu chvíli zalitá a to se jí ještě ani nedotknul. Konečně je sukně dole, ležím tu před ním celá nahá, ruce za hlavou, přes oči šátek. Na to že ho znám teprve druhý den, navíc jsem jej ještě ani neviděla, poznávám jej pouze po hlase – je to celkem odvážná situace. Vím že riskuji, ale to jsem si měla rozmyslet už včera. Teď není cesty zpět.
Tuším co bude následovat, proto mé nohy se sami přesouvají, jedna nahoru na opěradlo lavičky, druhá na obrácenou stranu dolů na zem. Má princezna netrpělivě čeká na svého rytíře bez bázně a hany.
Přikleká a jazykem se zlehka dobývá přes mezírku dovnitř, ruce si vsunul pod mé půlky, které lehoučce roztahuje a palcem krouží kolem mé zadní dírky. Díky vnitřním stahům se mé závojíčky samy roztahují, není potřeba žádné další pomoci, má proto cestu kamkoli volnou. Je mi úplně jedno, co se mnou bude, jediné po čem toužím je on, jakkoli, kdekoli.
Vjíždí a pečlivě pomalu vylizuje mou mušličku, zajíždí do dírky, jednou rukou laská Kájinku, druhou přesouvá k Dumlíčkovi, aby nezůstal osamocen, jazykem slízává smetánku tryskající z mé studánky. Cítí že není daleko můj další výlet do výšin, přemisťuje proto svou ruku k mé dírce, zajíždí dovnitř, nejprve dvěma, třemi prsty, postupně přidává, i když opatrně, další, až je ve mně stejně jako včera celou rukou. V tu chvíli cítím, jak povolují jeho prsty a začíná s nimi uvnitř pohybovat.
Ten moment byl rozhodující. Takový výbuch, takové otřesy orgasmů, přicházejících jedna za druhou v obrovských vlnách jsem ještě nezažila. Ani necítím, jak jeho druhá ruka prochází mou zadní dírkou, roztahuje si ji vstupuje dovnitř svými prsty a šoupe mou zadní dírku, zatímco se uvnitř těla mazlí a laská s mou vagínou. Obě ruce, dráždící mé vnitřní erotické zóny, mi způsobují takovou rozkoš, obrovské vzrušení, vlny orgasmů spojujících se v jednu velkou, která postupně odeznívá, jen aby ji mohla nahradit další, mé tělo naprosto ovládají.
Nejsem schopna to zarazit, v jeho rukou jsem jen loutka, která drží a čeká na rozkoš, kterou jí dokáže dát jen její pán.
Nevím jak dlouho se mnou můj neznámý takhle mával, najednou jsem se probrala, jeho ústa a jazyk čistili mou jeskyňku a okolí, tělem mi probíhalo slabé chvění, jakoby mnou procházel slaboučký elektrický proud, nebyla jsem v tu chvíli schopná se ani pohnout.
Když viděl, že jsem se probrala, sklonil se ke mně a láskyplně se zeptal. „ Jsi v pořádku?, měl jsem o tebe strach, omdlela jsi.“
„ Je mi krásně“ šeptám, „děkuji ti.“
„ Ty mi nemáš za co děkovat,“ odpovídá mi, „to spíš já jsem ti za všechny chvíle vděčný.“
„ Ale vždyť dáváš vše jen mě, ty z toho nemáš nic,“ vysvětluji mu, „ chci pro tebe taky něco udělat, dovol mi to,“ prosím jej.
Ta chvíle ticha jakoby drásala mé srdce, proč mi tohle dělá?
Čekám na jeho odpověď, snad jsem zašla příliš daleko a už jej nepotkám?
„ Dobře“ sotva slyšitelně promluví, „zítra, jestli budeš chtít, to vyřešíme, souhlasíš?“
Spadl mi takříkajíc kámen ze srdce a s radostí jsem souhlasila.
„ Ale šátek si ještě necháš, prosím..“
Tak tuhle podmínku ti splním ráda, pomyslela jsem si, stejně jsem si na něj už zvykla.
„Dobrá“, ukončuje naši debatu „ pojď, zabal se do deky, vezmi oblečení a utíkej, musíš jít spát, už zase skoro svítá“ .
Balí mě do deky , „Dobrou noc“ zašeptá, z ničeho nic mě políbí.
Nestačím ani zareagovat a je ten tam. Zamyšleně odcházím a na ústech stále cítím jeho polibek. Ulehám ke spánku a v hlavě mi zní jedno jediné slovo : ZÍTRA
(c) har zákonnost 2009
