Nechce se mi moc mluvit a oni to chápou, i když vůbec netuší oč jde.
Jdu se vysprchovat, přestože po takové prožité noci, nechci ze sebe smýt ani malý kousíček, chci dál cítit jeho vůni na svém těle.
Pod tekoucí vodou mám čas přemýšlet a dát si dohromady veškerá fakta, která znám. Moc se mi tím neulevilo, voda však uklidnila mou rozjitřenou mysl. Přichází za mnou Petra, aby mně odvedla do prázdně chatky. Usedáme na postel, objímá mně a hladí po vlasech.
- „Tak co se děje?“ ptá se citlivě „ od příjezdu sem, jsi úplně jiná, Tvé oči až do dnešního dne zářily štěstím a dnes jsou smutné…. Je v tom kluk?“ ptá se opatrně.
- „Hmm“ mumlám a slzy mi stékají po tváři. „ nejsem si jistá, jestli ho ještě uvidím“ špitám tiše, „ ráno se rozloučil tak neurčitě…., ale mám s ním jít v pátek na Festival“ poslední slova ze mne vyhrknou už s trochou nadšení.
- „No vidíš“ utěšuje mně Petra, „ dej tomu čas, myslím, že se objeví….“ Odmlčí se a dodá „a když ne, vím o někom, kdo by se ti móóóc líbil…“ šibalsky mrkne a usměje se.
- „Prosím Tě, hlavně mi nikoho nedohazuj!“ okamžitě vyskakuji jak čertík z krabičky.
- „ To ne, jen jsem zjistila, že je tu v kempu kluk, bydlí kousek od nás v ulici, přistěhoval se nedávno a jmenuje se Martin“ vysype ze sebe Petra a pokračuje dál
„ …asi jsi jej ještě nepotkala, ani doma, ani zde – je tu na brigádě a večer se k nám přidá, …a teď vstávej, jdeme za ostatníma…“ , zvedá mě za ruce a odvádí ven.
.
Jdeme za přáteli na snídani, naštěstí pochopili, že mi není moc do řeči, tak se snažili různými fórky zlepšit moji náladu. Musím uznat, že se jim to nakonec podařilo. Z restaurace jsme odcházeli s vědomím, že do večera budou naše portréty na vstupních dveřích s poznámkou „ VSTUP ZAKÁZÁN „
Domluvili jsme se, že dopoledne bychom mohli strávit příjemnou projížďkou na kolech do okolní přírody. V půjčovně bylo vzhledem k brzké ranní hodině kol dost, tak jsme vyrazili.
Nespěchali jsme nikam, času bylo dost, užívali jsme si projížďky krásnou Beskydskou krajinou, zastavili se na oběd v příjemné hospůdce a celou cestu mi s nimi bylo dobře. Při zpáteční cestě, už jsme byli jen pár metrů od kempu, už nevím kdo, ale někdo prohlásil, že by si zašel na Zorb do Gibon parku. To jsem rázně odmítla, ale lákalo mně o kousek dál něco jiného -„ X - Bungee „ . Je to skákání na trampolíně do velké výšky, pomocí gumových lan. Jelikož nás bylo víc a naše názory a přání se různili, rozdělili jsme se a dali si sraz v kempu. Já si odešla zaskákat a pak se rozjela vrátit kolo a čekat na zbytek kamarádů v restauraci.
Dorazili chvíli po mně, okamžitě bylo poznat, kdo se účastnil „ Zorbu „ . Odskočila jsem si pro Jirkův foťák, tohle musím zvěčnit, aby na to nezapomněli. Jejich bledé tváře prozradili vše.
Když jsem se vrátila, seděl s nimi u stolu cizí kluk. Petra nás vzájemně hned představila a neopomněla na mě přitom šibalsky zamrkat. S Martinem jsme si kývli hlavami přes stůl na pozdrav, ale víc jsem si jej nevšímala. Mlčel i on, zatím jen poslouchal zážitky mých kamarádů a lehce se usmíval. Cítila jsem, jak jeho pohled chvílemi zalétl i k mé osobě, slabé mravenčení se při každém jeho pohledu okamžitě ozvalo. Nedalo mi to a opatrně jsem si jej prohlížela.
„Ta Petra měla pravdu, mohl by se mi líbit“ proběhla mou hlavou náhlá myšlenka, „ale teď čekám někoho jiného…“ tahle druhá mi připoměla, že můj neznámý se ještě za celý den neobjevil. Od této chvíle už jsem nemyslela na nic jiného a po chvíli jsem vstala s tím, že se jdu projít, ani jsem se neotočila a odešla od stolu.
Jen tak jsem bloumám kempem, když najednou mé oči zakryjí zezadu ruce a sametový hlas mi lehoučce zašeptá do ucha otázku: „ Hádej kdo jsem?“
- „ Nevím, kdo jsi…“ odpovídám „ ale strašně jsi mi celý den chyběl!“
- „ Tak to musíme napravit, ale nejdřív…zavři oči…“.
Poslechnu, otáčí si mě čelem k sobě, sklání se ke mně, cítím jeho dech jako lehký vánek dřív, než se dotkne mé tváře. Zlehounka, jako motýlí dotek křídel, přejíždí přes mé rty. Špičkou jazyka je pomalu ochutnává a jeho ruce hladivým pohybem kloužou dolů z ramen, přejíždí přes má prsa a jemně hladí mé čepičky bradavek.
Z mých rtů vychází tichý sten rozkoše, jeho ruce sjíždí až k pasu, vyhrnují mi tričko a přitahují mě k sobě. Mé ruce se kříží za jeho hlavou, v tu chvíli přestáváme vnímat okolí. Naše jazyky svádí tu nejkrásnější bitvu, bez vítězů a poražených. Vzrušení zcela prostupuje naše těla, cítím jak jeho „ já „ chce proniknout do mého, do té jeskyňky, která po něm touží a pláče.
Oběma se nám přestává dostávat tolik potřebného kyslíku k dýchání, odtrhujeme se ústy jeden od druhého, pokládám hlavu na jeho hruď, oba zhluboka oddechujeme.
- „Klárko, miláčku“, slyším jak ke mně promlouvá, „jestli tu budeme ještě chvíli, tak nás vyhodí pro veřejné pohoršení, jsou tu děti…“. Chvíli s odmlčí , ale pak pokračuje dál
- „taky bych ti konečně rád řekl něco o sobě…., slib mi, že se na mě nebudeš zlobit“ prosí v tu chvíli zkroušeným hlasem.
- „Na tebe? Proč bych měla?“
Chytá mě prsty za bradu a zlehka zvedá můj obličej ke svému. Mé oči pomalu klouzají po jeho tváři.
- „Martine..?…“ mé oči se vpíjí do jeho, srdce mi buší. „On?“
- „Musím Ti to vysvětlit, ale věř mi, mám Tě rád“, jeho hlas zní nejistě, takového jej neznám.
- „Dobře, všechno mi můžeš říct, ale teď se pojďme vrátit, Petra bude mít starost, kde jsem.“
- „Nebude, neboj se, ví že jsi se mnou“, jeho levá ruka uchopí mou, pravá mě chytá v pase, tiskne bokem k sobě a odvádí mě do svého hnízdečka. Jak jdeme, má ruka spojená s jeho při chůzi nechtěně přejíždí přes probuzený stojící úd, jeho naopak zajíždí pod tričko na má záda, nebo hladí zadeček v krátké sukýnce. Tak nějak tuším, že tohle bude předlouhá noc.
Sotva se za námi zavřou dveře, nestačím se ani porozhlédnout kolem sebe a Martin mě strhává na své tělo, rukama bloudí po zádech, už ví, že mé spodní prádlo zůstalo opět někde na dně v kufru, stejně jako to jeho. Zvedá mě do náručí, moje nohy se obtáčí kolem jeho pasu, má ústa hledají ty jeho. Unáší mě do koupelny, hladově ze sebe navzájem stahujeme ty malé kousky letního oblečení. Přestože znám z minulé noci jeho tělo, chci jej konečně vidět, ale hlavně, znovu jej cítit na tom svém. Chci se jej dotýkat a dívat se na jeho reakce, chci líbat jeho hruď.
Laskám se s jeho maličkými bradavkami, lehoučce po nich přejíždím nehty, skláním se a kroužím jazykem kolem dokola, stále blíž a blíž ke středu. Trošku na ně zabrnkám, jsou vztyčené, beru je do úst a zlehka saji a lízám ty malé knoflíčky. Jsou skoro stejně vzrušivé, jako ty moje, které se právě rozplývají v Martinových rukou samou slastí. Pokračuji v cestě dolů, jazykem kroužím a vytvářím cestičky po hrudi dolů, přes sportem vytrénované bříško, zajíždím do malého ďolíčku, Martin syká rozrušením, svírá má ramena v touze ukončit to malé týrání, ale já nechci přestat.
Láká mě ta cesta dál, ruce jako válečný předvoj, před začátkem výpravy, prozkoumávají zajímavý terén. Nikde ani stopa po jediném chloupku, přejíždím nevěřícně po hladké kůži v podbřišku, zkoumavě zajíždím níž, kroužím kolem kořene jeho vztyčeného penisu. Má ústa kopírují pohyb rukou, olizuji jeho kulky, přejíždím dlouhým tahem nahoru k trčícímu naběhlému žaludu, je tak jemný a přece tak silný. Kroužím po jeho obvodu, slízávám první kapičku lásky, otvírám ústa, abych jej vtáhla do sebe, nejprve pomalým pohybem a sáním mučím jeho kopí, postupně se mi daří jej pohltit celý, i když s většími problémy. Za chvíli si však má ústa zvykají na jeho velikost, lehoučce chvilkami přejedu i zoubky po jeho okrase, v tu chvíli vždy cítím jak zadržuje dech, přidávám na tempu, mé ruce laskají jeho kulky a zajíždí mezi půlky zadečku až k dírce. Má ji zatím staženou, ale nabírám ze své, již tak tekoucí pochvičky, své šťávy a roztírám mu je kolem dírky. Nakonec povoluje a já zlehoučka masíruji jeho vstup.
- „ už…..už….. to …..dlouho…..neudržím…..“ trhaně šeptá. Přidávám na pohybu, vtahuji jej co nejhlouběji to jde a zároveň si pomáhám rukou. Slyším jak zrychleně dýchá, chytá mou hlavu a přiráží s ní ke svému již cukajícímu údu. Najednou z něj tryskají proudy, co nestačím spolykat, stéká po mých ústech na prsa a bříško. Olizuji jej dokud není celý čistý, jeho chuť, vůni miluji.
Zvedá mě k sobě nahoru, posadí na pračku a z úst mi slíbává své zbytky. Ty které mi odtekly na hruď, roztírá po mých prsou a cestičkou až dolů, mezi stehna, kde je vtírá do mé tekoucí mušličky. Vzápětí vše omývá svým nádherně jemným a přece dráždivým jazykem. Postupuje z vrchu, krouží po mých prsou, dvorcích do středu, kde se již na jeho dotek třesou mé bradavky. Vsaje je do úst, kde je jazykem laská a zuby skousává. Střídají se ve mně nádherné pocity slasti a bolesti, slévají se do jedné velké a krásné vlny rozkoše. Projíždí mým tělem až dolů, kde vyvěrá jediným možným otvorem ven.
- „Prosím…moc prosím….“ vzlykají má ústa.
- „Co by jsi chtěla?“ , ptá se polohlasně.
Stydím se, ano, je to neuvěřitelné, ale stydím se mu říct co chci.
- „ Musíš si říct co chceš…“ a dál mučí a krásně trápí mé tělo. Prsty dráždí mé bradavky a jazykem stále čistí mé bříško. Postupuje níž a níž, mé tělo se zmítá a otřásá vnitřními výbuchy.
- „ Řekni mi to, řekni…“ šeptá a krouží přes mou hladkou pipinku, laská mé závojíčky, celé okolí, ale dál nejde. Ze svého pohledu vidím, co vše a jak mi provádí a ten pohled mně rozpaluje sám o sobě čím dál tím víc.
- „ Prosím ….prosím….já….“
- „ Tak už mi to lásko pověz…. co by jsi tak moc chtěla…“ zkouší ze mě vymámit mučením mé kundičky.
- „ Tohle se ti líbí?“, přejíždí prstem po mém ztvrdlém nadrženém poštěváčku.
- „Ano, zavzdychám….ano“
- „ A co tohle?“ jazykem vjíždí do mé kačenky, ze které už teče, jak z prasklého vodovodu. Vylizuje mi ji pečlivě uvnitř i po celém okolí, dlouhým tahem projíždí od spodu až k vrcholu, tam nasaje mou fazolku, drtí ji mezi rty a saje. Ten podtlak rozvlní v mém těle další neuvěřitelnou vlnu orgasmu.
- „Ano…. ukonči to ….. prosím ….. nevydržím….proooosííím….“, slyším se, jak křičím touhou. Zvedá se nahoru ke mně, aniž by přestal prsty mučit mé okolí rozkoše. Vidí, jak po mém těle stékají potůčky potu způsobené jeho hrou, pomalu přikládá svého vztyčeného macka k mé kundičce.
- „Tak co by jsi ráda?… Tohle?…“ krouží stále kolem dírky, ale dovnitř ne.
- „Ano… tohle chci… dej mi ho tam…. Vyšoupej mi ji….hned…“ , trhaně vzdychám, držím se pračky, roztahuji nohy, dál už to nejde.
- „Tak už pojď!“ prosím snad posté. Přistupuje blíž, mé nohy pokládá na svá ramena a přikládá svého dobyvatele k mému hradu. Stále čekám na zasunutí, mé tělo je bombardováno explozemi zevnitř, když v tom bez jakéhokoli náznaku Martin vráží vší silou svůj klacek do mé roztoužené díry.
Křičím, křičím vzrušením, pomalu se vysouvá ven, aby vzápětí opět vší silou rozrazil brány mé tvrze. Znovu a znovu zdolává mou nedobytnou tvrz a mé tělo, místo ukojení touhy, bojuje s ještě větším nárůstem a přílivem orgasmů. Ztrácím sílu, mé tělo si dělá samo co chce. Cítím že se i Martin blíží k vrcholu, mé stahy, jeden za druhým nepřetržitě ždímají jeho ohon, jeho výstřik zaplavuje mou mušličku až po okraj.
- „ Promiň..“ šeptám a ve stále neustávajících stazích padám někam hluboko.
Probírám se Martinovi v náručí, sedíme ve sprše, drží mně na klíně a zlehounka sprchuje chladnější vodou.
„ Lásko“ šeptá mi do ucha „ pojď, půjdeme si chvíli lehnou“ zastavuje vodu a něžně mě balí do obrovské osušky a odnáší v náručí do své postele.
další díly
