Všechny postavy v této povídce jsou smyšlené. Jakákoliv podobnost s reálnými osobami, živými či mrtvými, je čistě náhodná.
Do operace už mi zbývá pouze několik dní. Každý den je teď stejný, jak podle šablony. Ráno nemocnice, kde dostávám svoji dávku hormonů, potom spěchám na Barrandov, kde dostávám lekce kosmetiky od Reného. Poprvé mi líčení pod jeho vedením připadalo velmi jednoduché, ale když jsem to zkoušel sám doma, s výsledkem jsem nebyl spokojen. René se ochotně nabídl, že k němu mohu docházet každý den. Taky jsem se sžíval s kostýmem orientální tanečnice. Oblékal jsem si ho každý večer, a trávil jsem v něm několik hodin denně. Na dnešní odpoledne jsem si naplánoval poslední návštěvu, kterou jsem chtěl zvládnout ještě před operací, a to návštěvu kabaretu. Kabaretu, kde tančí tanečnice u tyče, debatují s hosty, a trochu je nutí ke konzumaci. Osobně si myslím, že doprovázejí i hosty na pokoje, ale to už je pouze jen moje domněnka.
Ten kabaret kam jsem měl namířeno, byl v jedné pasáži na Václavském náměstí. Provozoval ho jeden bývalý náčelníkův kolega, který léta pracoval na mravnostním, ale když přišla doba, že mohl svobodně podnikat, prostě to zabalil, a udělal se pro sebe. Musí být hodně dobrý, a musí mít hodně kontaktů, protože v této lokalitě už většina zábavných podniků patří dávno Arabům. Co na celé věci bylo ještě zajímavější, byl fakt, že tam u něj občas pro oživení programu vystupovala skupinka kluků, kteří tam imitovali různé zpěvačky. Prostě travesti show. Myslím, že si říkali Divoké holky, nebo tak nějak. Měl jsem pro majitele klubu připravenou pohádku, že jako chci výhledově vystupovat jako TV – tanečnice, případně aby mi pomohl s kontaktem na skupinu Divokých holek. Teď už stojím před kabaretem a zvoním na zvonek.
Otevírá mi takový vyholený svalnatý obr. Na dotaz co chci odpovídám, že jsem domluvený s majitelem na schůzce. Ptá se mě na jméno, pak mluví do vysílačky, a pouští mě dovnitř se slovy, že mám jít za šéfem dolů. Kabaret se nachází na místě bývalého kina, tak sestupuji do podzemí. Z původní haly a šatny je nyní útulný bar. Za ním sedí starší prošedivělý muž, a před sebou má haldu papírů. Je kolem třetí odpoledne, a provoz kabaretu začíná kolem šesté. Muž zvedá pohled od papírů. Tak vy jste Tomáš, že? Už o vás vím, pojďte si přisednout, ukazuje na židli u baru, a řekněte mi, co vás k nám přivádí?
Vyprávím předem naučený příběh. Když dovyprávím, tak se začne smát. Tak to jsem tady opravdu ještě neměl! Přijímám tanečnice a společnice, ale kluka který by se chtěl naučit tančit u tyče a potom to někde předvádět, tak s tím jsem se ještě nesetkal. Ale počkej, dodává, protože asi vypadám hodně nešťastně, můžu pro tebe udělat pouze to, že poprosím Lily, jestli by se tě neujala. Zvědavě se na něho podívám, a kdo je to Lily? Říká mi, že je to inteligentní holka co tady v Praze studuje vysokou školu, ale protože její rodiče nemají dost finančních prostředků, přivydělává si tady tancem. Dodává, že je to opravdu slušná holka, že si svoje odtančí, a spěchá na kolej. Nikdy jí neviděl, že by odcházela ve společnosti někoho z hostů. Během vyprávění se zvedá. No, a máš štěstí, tanec jí baví, a chodí sem trénovat občas i odpoledne. Dnes už je zase dole na place, tak za ní skočíme. Vybízí mě, abych ho následoval.
Sestupujeme po schodech do bývalého promítacího sálu. Teď už jsou sedadla pryč, a na jejich místech jsou stupňovitě roztroušené stolky. Na vyvýšeném místě, kde kdysi bylo plátno, jsou od stropu spuštěné, a v podlaze zakotvené čtyři chromované tyče. Z reproduktorů se tiše line podmanivá melodie a zpěv. Myslím, že je to Julio Iglesias. U jedné z tyčí tančí nějaká dívka, asi to bude Lily. Můj průvodce se na chvíli zastaví. Podívejte se Tomáši, teď mi něco napadlo. Pokud to myslíte vážně, a chcete vystupovat jako žena, můžete začít u mě jako zajíček. To znamená, že budete v kostýmu zajíčka s playboye, roznášet pití ke stolům. Co vy na to? Nadšeně přikyvuji. Je to nabídka která se přeci neodmítá. No a mezitím se můžete zdokonalovat v tanečním umění, dodává, ale to už jsme těsně u pódia. U tyče je krásně vyvinutá dívka. Má nádherně blonďatou hřívu vlasů, a krásné dlouhé nohy. Na sobě má takovou školácky kostkovanou mikrosukni, a bílou košili, kterou má zavázanou na uzel těsně pod prsy. Ahoj šéfe, zdraví mého průvodce. Šéf jí stručně vysvětluje moje přání, a tak nějak nepřímo jí nařizuje, aby se mě ujala. Říká, že musí dodělat ještě nějaké papíry pro finančák, a odchází.
Lily mě zve k sobě na podium. Tak ty by jsi se chtěl naučit tančit u tyče a pak tady vystupovat? Jako že se tím chceš živit? Ptá se mě, a zvědavě si mě prohlíží. Působí na mě klidným a inteligentním dojmem. Proto se ji svěřuji, že bych se rád stal ženou se vším všudy. Začínám jí to poněkud zmateně vysvětlovat. Ona mě však přerušuje. Víš, já tady v Praze studuji psychologii, už poslední semestr, takže mi nic vysvětlovat nemusíš. Tvoje duše prostě není spokojena v tvém těle, je to tak? Ptá se mě, já si v duchu musím připustit, že má velmi milý úsměv. Já vím, nic mi nemusíš vysvětlovat, dodává, ono se to stejně asi nedá říct jen tak, jednoduše a rychle. Tiše přikyvuji, a jsem rád že mění téma rozhovoru. Tak začneme s výukou, co říkáš? Nadšeně souhlasím, a jdu k tyči. Lily mi začíná vysvětlovat princip tance. Podívej, chlapi mají rádi, když se na ně občas podíváš, rozevřeš třeba pusu a olízneš si jazykem rty. Nebo taky dobrý trik je, když si naskočíš koleny na tyč, a necháš si ji sjet mezi nohy. Počkej teď ti to nějak předvedu. To co tady teď ukazovala, bylo fakt skvělé. Různě se ovíjela okolo tyče, smyslně se k ní tulila, prostě fantastické. Tak a teď to zkus ty, říká, a pokračuje v tanci volnějším tempem.
Tak jdu do toho. Sundávám si mikinu, náskok koleny na tyč mi vyšel fakt dobře, ale při pokusu roztáhnout kolena, a jako by se k tyči přirazit, tedy mít jí mezi nohama, a dělat na ní ty sexy pohyby, se přihodilo něco, s čím jsem nepočítal. Nějak mi to uklouzlo po kalhotách, a tyč mi tvrdě narazila na mé mužství. Takovou bolest jsem už zase dlouho nezažil. Rychle jsem se pustil tyče, a poskočil na patách, což je dobrý trik ke zmírnění bolesti. Pochopitelně jsem se snažil tvářit, jako že se nic nestalo. Lily si toho ale přeci jenom všimla, protože se začala hlasitě smát. Nic si z toho nedělej, uklidňuje mě, když jsem začínala stalo se mi to párkrát taky, i když nás holky to tam mezi nohama bolí určitě míň. Tak víš co, dnes si tady jenom sedni, a dívej se na mě. Příště už si vezmi nějaké oblečení ve kterém by jsi chtěl vystupovat. Budeš se cítit volněji. Tiše s ní musím souhlasit. Sedám si na zem a pozoruji její tanec. Zhruba po půl hodině se s ní loučím. Dává mi na sebe svoje číslo na mobil. Když odcházím, tak si uvědomuji, že už mě jako muže nikdy neuvidí, že už s ní budu za pár týdnů trénovat jako žena. No, za pár týdnů, nebo měsíců? Všechno to bude záležet na rychlosti mého doléčení.
Když odcházím, tak ve dveřích do sálu potkávám dívku. Má na sobě černé síťované punčocháče s velkými oky. Na nohou botičky, které mají podpatek určitě přes deset centimetrů. Na sobě má takové černé sametové, jakoby jednodílné plavky, které jsou ale opravdu hodně vykrojené. Na krku má černou stužku. Vlasy má nádherně blonďaté, ale bude to určitě paruka. Ve vlasech má připevněné roztomilé zaječí ouška, a na zadečku takový bílý zaječí ocásek. Je velmi výrazně nalíčená, a má nalepené dlouhé řasy. Teď mi to dochází. To bude jedna z dívek, které se starají o to, aby hosti měli pořád co pít. Tak, tak bych měl vypadat já! Když využiji nabídky, tak bych tak měl vypadat. Vzhledem k paruce a silnému líčení to nebude nic nemožného. Navíc budu v kontaktu s hosty, a to se pro mou práci bude náramně hodit. Slušně jí zdravím. Odpovídá , dobrý večer, ale se silným ruským přízvukem. Aha, budou tady asi i holky z Ukrajiny. Když stoupám po schodech zpět k východu, pouští ochranka dovnitř další dívky. I v přítmí které tady panuje, můžu vidět, že ve skupince je nějaká černoška a asijsky vyhlížející dívky. Švitoří mezi sebou angličtinou. Tak to by taky nebyl problém. V hlavě mi ale zůstal z dneška nějaký nevyřešený bod. Co to sakra bylo? Už vím, podpatky, tady přesněji řečeno vysoké podpatky.
Při této připomínce, jsem si uvědomil, že si musím koupit nějaké botičky na nižším a vysokém podpatku. Protože jsem byl na Václaváku, rozhodl jsem se, že se skočím podívat k Baťovi. V prvním patře obchodního domu, kde je dámská obuv, jsem si to namířil do oddělení společenské obuvi. Padly mi do oka krásné páskové střevíčky. Měly plnou patu, která se směrem nahoru zužovala, a na vrcholu byl pásek, kterým se střevíčky zapínaly vysoko nad kotníkem. Co bylo pro mě rozhodující byl fakt, že podpatek byl vysoký kolem deseti centimetrů. Mám celkem malé chodidlo, tak že bych se mohl trefit i do škály velikostí. Přivolávám prodavačku, a ptám se jestli mají od těchto střevíčků velikost tak třicetdevět, čtyřicet. Prodavačka na mě zůstává nechápavě hledět. Tak jaké? Ptá se nervózně. Chvíli přemýšlím, jestli si mám vymyslet, že to kupuji pro manželku, a nebo si je od ní pouze vzít a vyzkoušet. V tomto oddělení je poměrně klid, a málo kupujících. Rozhoduji se pro velikost čtyřicet. Prodavačka je za chvíli zpět. Beru od ní boty, a jdu si sednout na sedačku. Teď si uvědomuji, že zkoušet je na ponožky nebude asi to pravé. Sundávám si boty, a jsem trochu bezradný. Prodavačka, která mě mezitím tiše pozorovala, se chápavě usmála. Punčochy máme na kase, jestli si je budete přát, jedny vám přinesu. Rychle odchází, a já si uvědomuji, že jsem jí neřekl jakou barvu by měly mít.
Prodavačka je za chvíli zpět. V ruce drží sáček, který jak můžu vidět obsahuje černé punčochy, které jsou zakončeny vysokým krajkovým lemem. Beru sáček do ruky a otevírám jej. Prodavačka diskrétně odchází mezi regály. Když punčochy vytahuji, tak cítím, že horní krajkový lem, je jako by pogumovaný. Nápis na obalu říká, že se jedná o samodržící typ punčoch. Opatrně si jednu punčochu roluji na prsty, a natahuji na nohu. Protože mám kalhoty, vytahuji punčochu jen do půli lýtka. Opatrně si obouvám střevíček. Myslím si, že velikost bude dobrá. Opatrně si stoupám. I to probíhá v pořádku. Tak rychle botičky dolů, dávám je do krabice a i punčochy balím zpět do sáčku. U kasy se baví tři prodavačky s tou mojí. Všichni pochopitelně hledí mým směrem. Když přicházím až k nim, všechny zmlknou a jen tiše na mě civí. V duchu si říkám, tak se sůvy koukněte na krásnou ženskou. Ano, přesně tak teď budu muset uvažovat, budu si muset zvyknout, že budu středem pozornosti pohledů. Platím, a odcházím. Prodavačky už mají zase hlavy u sebe a vzrušeně debatují.
Cestou domů si uvědomuji, že už se nemůžu dočkat mojí přeměny v ženu, necítím žádný strach, cítím pouze nedočkavý pocit očekávání, očekávání toho, až se vlastně znovu narodím. A narodím se jako žena.
Další díly:
