Všechny postavy v této povídce jsou smyšlené. Jakákoliv podobnost s reálnými osobami, živými či mrtvými, je čistě náhodná.
Dívám se na strop nad sebou. Pomalu se mi vrací vzpomínky a myšlenky. Jak dlouho už tady ležím? Nevím kolikátého je, nevím ani jaký je měsíc. Moje oči si pomalu zvykají na světlo v pokoji. Do jejich zorného úhlu se dostává stojan s kapačkou, a věž různých přístrojů, od kterých vede směs kabelů do mého těla, které je ukryto pod lehkou dekou.Do uší mi zní monotónní zvuk přístroje monitorujícího srdce. Když mi tluče srdce, tedy asi jsem, běží mi hlavou. Už se mi vybavuje, i proč tady jsem. V hlavě se mi promítá cesta, kterou jsem ušel od důvěrného rozhovoru s náčelníkem, až sem na nemocniční lůžko neveřejného oddělení vojenské nemocnice. Tělem mi probíhají nějaké lehké křeče, bude to asi přístroj na udržení kondice, vyvolává lehké svalové křeče, a i při dlouhém ležení na lůžku svaly neochabují.
„Tak vás vítám zpět,“ slyším známý profesorův hlas „ tak už se probuďte, myslím, že už jste odpočíval až, až!“
Otáčím hlavu za hlasem, a vidím usměvavou profesorovu tvář.
„Dobrý…“ chtěl jsem profesora slušně pozdravit, ale hlas který se vydral z mého hrdla nepatřil přece mě! Ale mluvil jsem to já! Měl jsem takový vyšší zastřený hlas, o kterém se nedalo zapochybovat, že patří ženě!
„Dobrý den, profesore, tak jak to všechno dopadlo? A kolikátého je? Jak dlouho už tady ležím?“ ptám se znovu, a můj hlas zní místností, jako kdyby se opravdu ptala nějaká žena.
„Kolikátého je dnes, není až tak pro vás podstatné. Po prodělaných operacích jsme vás udržovali dva měsíce v umělém spánku,“ říká, a přisunuje si židli k mému lůžku.
Když se pohodlně usadil, tak mi začal vyprávět, co se semnou vlastně dělo. Tak se dovídám, že operace proběhly celkem bez komplikací, ale protože byla nutná klidová rekonvalescence, volil umělý spánek.
„Tak jak jsem vám vysvětloval, udělali jsme vám plastiku prsou,“ začíná mě seznamovat s mým stavem „ dále tam byla operace za účelem vytvoření vagíny, operace při které jsme vám vyndali z těla pár volných žeber, trochu jsme upravili nos, obličej, víčka, a abych nezapomněl, podřízli jsme vám trochu hlasivky, proto ta změna hlasu,“ vypočítává na prstech „ teď vás odpojím od těch přístrojů, a seznámím vás podrobně s vaším stavem.“ Při jeho výkladu jsem začal cítit svoje tělo. Ono už s těmi změnami žilo dva měsíce, ale já jsem je začínal vnímat až teď. Podivný tlak na hrudi, a cítil jsem se tam dole nějak plný. Profesor ze mě opatrně stáhl přikrývku, a začal odpojovat svorky kabelů připevněné k mému tělu. Měl jsem na sobě oblečeného takového toho nemocničního andělíčka, kterého mi teď profesor vyhrnul nahoru, takže jsem ze svého těla stejně nic neviděl. Nadzvedl jsem hlavu, a ucítil nezvyklý tah za pokožku hlavy. Sáhl jsem si rukou na svoje vlasy, a místo krátkého ježka jsem cítil pod prsty krásně husté delší vlasy, když jsem si je dal před obličej, měly krásně kaštanovou barvu.
„To je práce našich plastických chirurgů,“ vysvětloval profesor, když viděl můj udivený pohled „našili ván do kůže vlasy, které jsou k nerozeznání od lidských.“ Klidně sledoval obrazovku monitoru, a postupně vypnul všechny přístroje.
Sáhl mi za záda, a rozvázal mašli na andělíčkovi. To co jsem viděl jsem sice tak nějak čekal, ale byl to pro mne velký šok! Na mé hrudi byly krásně vytvarovaná prsa! Nebyly sice nějak přehnaně velké, ale byly opravdu moc krásně tvarované! Díval jsem se na ně, a nemohl jsem od nich odtrhnout oči, natož se soustředit na to, co mi profesor vykládal. Na vrcholcích prsou byly krásné prsní dvorce, a v nich se vyzývavě tyčily prsní bradavky. Opatrně jsem si na ně sáhl rukou.
„ Ano, to jsou skutečně vaše prsní bradavky, je to dílo hormonální terapie, pouze obsah vašich prsou jsme museli samozřejmě upravit,“ slyším profesorův hlas, a vracím se pomalu do reality. Nadzvedávám se na loktech, a můj pohled nedočkavě klouže dolů, do mého klína. Ten tlak, který jsem cítil, způsobuje něco, co je ve mně pevně zasunuto. Vzápětí se mi dostává vysvětlení, že je nutné vzniklou vagínu dilatovat, a že nejlepším nástrojem pro mě bude vibrátor, který si ovšem musím zakoupit už sám. Prozatím byl vytvořen z obvazů a preservativu.
„Tak teď vás tady nechám, máte tady u postele vaši tašku s oblečením, tak se můžete upravit, a zkusit se projít. Ale já věřím, že vše bude v naprostém pořádku.“ Odstranil ze mě ten tlustý tampon, a odešel.
Padl jsem na záda, a hluboce jsem si oddychl. Tak se to přece jen podařilo. Moje ruce pomalu hledají cestu k mým prsou. Opatrně se jich dotýkají. Když si prsty jemně promnu bradavky, cítím v těle neznámé mravenčení. Uvědomuji si to prázdno mezi nohama. Sedám si na posteli, a poprvé cítím tah svých prsou na kůži. Do obličeje mi sklouznou neposedné kadeře vlasů, které si rukou zasunuji za uši. Zkoumám svůj klín. Z mého pohledu odvedl profesor vynikající práci. Když se prsty dotýkám vrcholku své nové vagíny, cítím lehký pocit vzrušení. Teď si vzpomínám, že mi profesor před operací říkal, že do toho místa soustředí nervy, které způsobují u mužů vzrušení. Vstávám z postele, a jdu k umyvadlu, kde je zrcadlo. Při těch pár krocích které jsem udělal, jsem si svoje nové tělo doslova zamiloval. Ze zrcadla na mě hleděla tvář ženy, s hustými kaštanovými vlasy. Když se namaluju, tak ze mě bude docela kočka, blesklo mi hlavou. Ale už ve mně pomalu začínala vítězit zodpovědnost. Vrátil jsem se k posteli, a otevřel tašku. Nahoře ležela tlustá obálka. Obsahovala veškeré potřebné doklady na jméno Eva Králová. Doklady byly opatřené fotkou ženy, jejíž tvář jsem zahlédl v zrcadle. Našel jsem tam taky klíče od auta, a doklady k oktávii. V dopise mi náčelník napsal, že mám za levým uchem zašitý identifikační čip interpolu. Dále uvedl adresu bytu, který je teď napsaný na mě, a je plně vybaven pro mou potřebu. Taky jsem v tašce našel zbrojní průkaz, a krásně chromovaného dámského Lugera 6,35. Myslel prostě na všechno. Pak už tam byly moje věci, které jsem si připravil před nástupem do nemocnice.Oblékl jsem si dámské slipové kalhotky, bílé tričko, a světle modrou dámskou sportovní teplákovou soupravu Adidas, a sportovní botasky. Bylo to takové normální sportovně laděné oblečení. Když jsem si oblékal tričko, uvědomil jsem si, že jsem si zapomněl vzít s sebou podprsenku. Teď se moje bradavky až příliš vyzývavě tyčily pod tričkem.
„No já jsem doufal, že vaše vytrénovaná psychika si s novým tělem okamžitě poradí“ zvolal profesor který se právě vrátil do místnosti, „tak všechno v pořádku?“ Když jsem mu odpověděl že nemám nejmenší problém, řekl, že můžu jít domů, prospal jsem se prý už dost.
„Jo, a málem bych zapomněl, musíte do sebe dostávat určitou dávku chemie, návod na užívaní jsem vám dal dovnitř, a hlavně nezapomeňte dilatovat!“ dodal s úsměvem, a podal mi objemnější krabici léků.
Když jsme se loučili, padal na město už večer. Profesor trval na tom, abych ještě celý den jen tak klidně chodil, a chvíli polehával. Po přijetí nezbytných rad týkajících se mojí osobní hygieny, a takřka otcovských rad, jsem okamžitě vyrazil na uzavřené parkoviště. Podle technického průkazu jsem věděl číslo, typ a barvu auta. Za chvíli jsem seděl za volantem, a ujížděl do svého nového domova. Trochu problémů mi dělal bezpečnostní pás, který jsem nemohl nějak seřídit, aby mi netlačil na prsa. Moje nová adresa byla někde v Libni.
„Žižkovu a Libni, zdaleka se vyhni,“ zarecitoval jsem si nahlas staré pražské pořekadlo, když jsem vjížděl do oblasti Libně. Nemohl jsem se ještě nějak srovnat se svým jiným hlasem. Ale to se určitě poddá. Palubní navigace ohlásila, že jsem u cíle cesty, a přede mnou byl nový bytový dům s vjezdem do podzemní garáže. V odkládací schránce na palubní desce byl nějaký ovladač. Přijel jsem k vratům, a stiskl tlačítko. Dveře se vysunuly nahoru, a uvolnily příjezd do garáží. Stání pro auta byly číslované podle bytů. Moje stání s číslem jedenáct bylo volné. Na osmičce stály tři motorky, a kolem nich postávali tři mladší kluci. Když jsem vystoupil z auta, musel jsem projít kolem nich ke schodům vedoucích z parkoviště.
„Dobrý večer, slečna byla cvičit ?“ slyšel jsem jednoho z nich, jak jsem procházel kolem. Tak na to si asi budu muset rychle zvyknout. Neotočil jsem ani hlavu, a klidně kolem nich pomalu prošel.
„Ty vole, jsem nevěděl, že tu bydlí taková kočka,“ zaslechl jsem ještě jejich hlas mezi dveřmi. Abych nahonil fyzičku kterou jsem trochu ztratil ležením, tak jsem vyšel po schodech do třetího patra, kde byl byt číslo jedenáct.
Uvnitř mě čekalo příjemné překvapení. Byl to prostorný byt s kuchyní, obývacím pokojem a ložnicí. Z oken byl krásný výhled na Vltavu. Na stole v kuchyni ležel mobilní telefon, který začal tiše zvonit. Když jsem si přečetl, že volá skryté číslo. Bylo mi jasné o koho jde.
„Tak vše je připravené, jak jsme se dohodli, od teď jsi v tom sám,“ začal mi do ucha znít hlas náčelníka, „od teď už žádný kontakt, jo a zlom vaz…ale hlavně ne sobě…“ V mobilu cvaklo, a už bylo ticho. Tak to byl celý on. Stručný a jasný. Prohlídkou bytu jsem zjistil, že zde jsou všechny věci co potřebuje dáma k životu. Ve skříních bylo dámské oblečení, na stolku se zrcadlem sady líčidel a krémů, v koupelně šampóny, mýdla, vše dámské. Musel jsem se usmát při myšlence, kde a jak na to vyžebral náčelník finance. V obývacím pokoji byl i stolek s počítačem. V šuplíku stolku byly složky s kreditní kartou, a smlouva na internet banking, včetně přístupových hesel a kódů. Vrátil jsem se zpět do ložnici, kde byly vestavné skříně, plné dámského oblečení. Vybral jsem si noční košilku, která byla takřka průsvitná. Zároveň jsem zjistil, že skoro všechno oblečení je dost vyzývavé. No jistě, tak jsem to přeci chtěl, dělám přece volavku, holku která má na sebe nalákat organizaci, která se zabývá obchodem z bílým masem. Musím si prostě zvyknout na to, že budu na sebe poutat pozornost.
Ve sprše jsem se znovu detailně seznámil se svým tělem. Asi jsem si i zbytečně dlouho myl prsy mýdlem, ale dělalo mi to prostě a jednoduše dobře. Potom jsem na sebe oblékl noční košilku, a při pohledu do zrcadla, jsem ucítil mírné mravenčení na vrcholku svojí nové buchtičky. Ruka mi automaticky sjela mezi nohy, a začala to místo hladit. Lehl jsem si na postel, a pokračoval v dráždění toho vrcholku. Ucítil jsem, jak mi tvrdnou bradavky, a zvedají košilku. Úplně jsem se přiblížil vyvrcholení, ale slast kterou jsem prožíval přicházela ve vlnách pomalu a postupně. Bylo to něco úplně jiného, citovějšího, než bylo to, co jsem prožíval kdysi. Ještě dlouho jsem pak ležel s jednou rukou mezi stehny, a s druhou jsem si střídavě mnul svoje bradavky. Taky jsem si uvědomil, že se budu muset zastavit v nějakém sex shopu pro vibrátor.
Za dlouhou dobu jsem vstal, a pustil počítač. Na netu jsem si našel stránky toho kabaretu na Václaváku. Stále tam byla upoutávka pro dívky, zda se nechtějí stát hosteskami. Budu tam muset zítra zajít, ale ještě před tím musím na kosmetiku, někam, kde mi prodlouží nehty. Na netu jsem našel nehtové studio kousek od mého bytu. Bezva, tak o zítřejší program je postaráno.
Když jsem usínal, přistihl jsem se, že moje ruce si zase našly cestu mezi moje stehna, a na moje prsa……
Další díly:
