Všechny postavy v této povídce jsou smyšlené. Jakákoliv podobnost s reálnými osobami, živými či mrtvými, je čistě náhodná.
Tak, konečně se můžu pustit do práce. Dnes musím dopoledne navštívit nehtové studio, a odpoledne kabaret. Chvíli se přehrabuji ve skříni s oblečením. Nevím, kde náčelník vzal ten vkus, ale všechno oblečení ve skříních je hodně vyzývavé, až provokativní. No nakonec, je to můj úkol, lákat na sebe úchyly, malé ryby, až po organizovaný zločin, obchod s bílým masem. Oblékám si krátkou skládanou minisukni, černé punčocháče s jemným síťovým vzorem, černou krajkovou podprsenku, a bílou saténovou košili, která se pod prsy váže na uzel. Nemá žádné jiné zapínání, takže moje prsa jsou do poloviny odhalena. Na nohy si beru lodičky s poměrně vysokým podpatkem. Líčení mi jde už bez problémů, a i přes to, že je dopoledne, tak se výrazně nalíčím. Když lovit, tak lovit.
Vyrážím pěšky do nehtového studia. Chodníky jsou již plné spěchajících lidí, převážně úředníků. Cítím na sobě obdivné pohledy chlapů. Co je ale tak dráždí? Moje oblečení, a nebo moje osoba, jako ženy. Na tuto otázku prozatím neznám odpověď. Mám pocit úplné nahoty, holé břicho, krátká sukně, hodně odhalená prsa. Na podobné oblečení nejsem ještě vůbec zvyklý, ale na nějaké zkoušení není už čas. Jdu hezky pomalu, a vychutnávám si obdivné pohledy. Zastavuji se před klenotnictvím. Ráno, když jsem si čistil zuby, tak jsem zjistil, že mi profesor nechal propíchnout uši, a protože náušnice jsou nezbytným doplňkem každé ženy, odhodlaně vstupuji do obchodu.
„Dobrý den slečno, budete si přát?“ ptá se starší prodavač, který stojí za pultem, a mě neujde, že doslova hltá můj výstřih. Oslovení slečno, mě ovšem potěšilo.
„Dobrý den, chtěla bych si vybrat nějaké náušnice.“ Odpovídám mu, a je to poprvé co na veřejnosti zní můj nově upravený hlas, a já o sobě poprvé mluvím v ženském rodě. Prodavač se může přetrhnou, vytahuje na pult plata se stříbrnými a zlatými náušnicemi. Vybírám si veliké zlaté kruhy, a zkouším si je před zrcadlem. Jejich zapínání hladce vklouzne do dírky v uších, a když je pustím cítím jejich váhu, jak mi natahují ušní lalůček. Při pohybu hlavou je to ještě horší, protože jejich pohyb ve mně vyvolává nepoznané vzrušení. Říkám prodavači že si je nechám v uších, a platím kreditní kartou. Vše proběhlo bez problémů, byla to moje první zkouška na veřejnosti, mimo domov! Teď už ale musím spěchat do studia.
Na uvedené adrese je opravdu malá výloha, a na ní nápis nehtové studio. Tak do toho, odhodlaně se nadechuji a vstupuji dovnitř. Ocitám se v útulně zařízené místnosti, které dominuje pohodlné křeslo, a vedle něj pracovní stolek, a jinač nikde nikdo.
„Dobrý den,“ zdravím úmyslně nahlas, aby mě někdo slyšel.
„Dobrý den, budete si přát?“ ozývá se takřka okamžitě ze zadní místnosti, a do salonu vchází mladá žena. Má chudák ještě plnou pusu jídla, asi jsem ji vyrušil od pozdní snídaně. Říkám jí, že bych potřeboval prodloužit nehty, a nějak zajímavě je upravit.
„Tak to máte štěstí,“ usmívá se „právě mi jedna zákaznice zrušila objednávku, tak na vás budu mít čas.“ Vysvětluje mi, že na takovou práci je potřeba se předem objednat. Pak se mě ptá jakou si budu přát velikost, a jestli si budu přát nehty s nějakým barevným motivem, či perličkami. Vykládá na stůl vzorníky. Tak to je tedy otázka, jak dlouhé, přemýšlím v duchu pro sebe, potřebuji být atraktivní, ale zároveň jako hosteska budu muset něco dělat, volím proto středně dlouhé. A barva? Tu volím krvavě rudou, budu si je stejně lakovat podle příležitosti. Mezitím mě usadila do křesla, a přisunula si ke mně pracovní stolek. Další nový zážitek. Je to zvláštní pocit, když svěříte ruku někomu, a on vám začne dělat manikúru, natírat nehty nějakými přípravnými roztoky, potom na ně lepit nehty, a nakonec vám je suší v malé sušárně na stole. Úžasný pocit je když vám nanáší vrstvy laku. Měl jsem trochu strach, jestli nebude nějak komentovat moje ruce. Když se na ně kriticky dívám, musím přiznat, že nejdou zařadit mezi ty jemné dívčí, ale ruce pracovité ženy by to mohly být. Jak ale změní vzhled mých rukou dlouhé nehty, tak to jsem ani nedoufal. Teď, když už je mám kompletně namalované, tak už není pochyb, že by ruce patřily někomu jinému než ženě. Nakonec mi ještě nabízí sadu třpytivých krystalků, které se vkládají do čerstvého laku. Beru si celý sáček, platím, a odcházím. Mám pocit na nehtech něčeho cizího, ale nevadí mi to, naopak, pocit je to velmi příjemný. Na ulici nenápadně zkouším pevnost nehtů. Tak v tom měla pravdu, nejdou odtrhnout, musí prostě odrůst.
Tak, a teď kabaret. V hlavě mi ale bleskne profesorova věta, že musím dilatovat. Sakra, musím si někde sehnat nástroj na dilatování, tedy vibrátor. To znamená že musím do sexshopu. Tak tam jsem tedy nikdy nebyl, nevím ani, kde tady nějaký je. Jdu hlavní ulicí, a nejednou mi padne zrak na žlutočervený nápis. Erotik city. Tak a je to tady. Pod nápisem je tabulka, na které svítí nápis, že je otevřeno. Nechápu, proč nedělají podobné obchody v nějakých zastrčených uličkách. Na ulici je plno lidí, a já začínám mít pocit, že se všichni dívají jen na mě. Zastavuji se před výlohou nějakého butiku. Klid, klid, nabádám se ke klidu, lidé za mými zády spěchají dál, město dál pulzuje svým životem, jen klid. Nikdo se na tebe nedívá, nikdo nic nepozná, opakuji si, a získávám ztracenou rovnováhu. Možná to byla ode mě blbost skočit do toho tak rovnýma nohama, ale už se to nejde zastavit. Tak jde se na věc, odhodlaně překonávám zbytek vzdálenosti ke dveřím sex shopu, a vstupuji dovnitř. Částečně se mi ulevuje, protože je tady samoobslužný regál. Od pultu se ale ke mně blíží od pohledu silně afektované dívčina.
„Brej, budete si přát?“ cedí mezi zuby, a přitom silně přežvykuje.
„Dobrý den,“ odpovídám „potřebovala bych…“ tady mi dochází slova, ale moje ruka ukazuje na regál, kde jsou v krabičkách vystavené velmi realistické pánské údy.
„Aha, vibrátor,“ upřesňuje prodavačka „a o jakou velikost a tvar byste asi tak měla zájem?“ ptá se mě s ironií v hlase. No jasně, podle oblečení mě otypovala na nějakou štěťulku, která si jde koupit pracovní pomůcku. Raději říkám, že si už poradím sama. Když odešla zpátky za pult, chvíli se rozhoduji, který vybrat. Budu si muset zvyknout na pánské přirození, a tak volím realistický tvar, trochu větší velikost a na baterky. Beze slova platím, a odcházím. Krabičku s vibrátorem odnáším raději domů, a potom již spěchám na tramvaj, a hurá na Václavák. Cesta tramvají to je zážitek sám pro sebe. Když si konečně sednu, sukně se mi vyhrnuje nebezpečně vysoko. Upravuji si ji pod zadečkem. Tak to jsou pohyby, které se mi musí dostat do krve, ale musím přiznat, že tím, že jsem se stal ženou, se ve mě něco naplnilo, něco co mohu klidně nazvat pocitem, že jsem to v podvědomí již dávno chtěl, ale moje mysl, a hlavně sled životních událostí to ve mně vždy zatlačily někam do hlouby. Konec filozofování. Zvedám hlavu, a pozoruji nenápadně okolí. Nějaký slizký typ, takový ten rosolovitý bledý ovar, se drží tyče nad mým sedadlem, a očima mi doslova hltá poloodhalené prsa, a můj klín. Když na Náměstí Republiky vstávám, a chci jít ke dveřím, musím projít těsně kolem něj. Cítím jak mi jeho ruka přistála na mém zadku, a prohmátla mě mezi nohama. Tramvaj brzdí, a tak toho využívám, pouštím se tyče, chytám se ho za rameno, a palcem mu zajíždím pod klíční kost. Jednoduchý, ale velice účinný chvat. Sykne bolestí, ale mlčí. Neotáčím se, ale mám dobrý pocit z toho, že teď nejmíň půl hodiny nepohne rukou.
Když pominu událost v tramvaji, tak má další cesta na Václavák proběhla bez problémů. Tady se ztrácím hodně v davu lidí, a i moje oblečení zde vypadá přijatelně. Ocitám se ve známé pasáži, a zvoním na zvonek kabaretu.
„Ještě je zavřeno,“ říká přes mříž hlas vyhazovače, kterého jsem tady už viděl. Vysvětluji mu, že nejsem host, ale že se jdu ucházet o místo hostesky. Otevírá mříž, a posílá mě dolů za šéfem. Sedí na stejném místě u baru jako posledně, a má před sebou haldu papírů. Slušně ho zdravím, a říkám, že jsem četl na netu nabídku na práci hostesky.
„Ano, to místo je volné,“ viditelně ožívá „ povinnost hostesky spočívá v tom, že v podstatě usazuje hosty ke stolům a nenásilně je nutí ke konzumaci.“ Mlčky ho poslouchám a přikyvuji, že rozumím. Vůbec mě nepoznal, a to mě velmi těší, obzvlášť proto, že je to bývalý policista. Co se platu týče, tak na papíře budu mít devět tisíc, ale dostanu od něj měsíčně kolem třiceti. Ostatní už záleží prý na mě.
„No, a málem abych zapomněl,“ dodává „ děvčata která se pohybují mezi hosty mají stejný kostým, takový ten zajíček z Playboy, tak kdy můžete nastoupit?“ Ujišťuji ho, že o místo mám opravdu zájem, a že můžu nastoupit již zítra. Opisuje si ještě údaje z mojí občanky.
„Tak, vše hotovo, normálně otevíráme ve čtyři odpoledne, ale přijďte už tak na druhou. Připravím pro vás oblečení. Každá z holek má dvě kompletní sady, aby si je mohly prát. Jo a málem bych zapomněl, stavte u svého doktora, ať vám vystaví zdravotní průkaz, ať máme vše v pořádku.“ Loučím se s ním, podávám mu ruku jako první, jsem přece žena, a odcházím.
Na ulici si zhluboka oddechnu, proběhlo to vše hladce. V rámci tréninku chůze na podpatcích se rozhoduji, že půjdu z Václaváku až do Revoluční pěšky. Na konci ulice Na Příkopech, vidím před Obecním domem pěknou letní zahrádku. Rozhoduji se okamžitě, že si dám kávu. Sedám si k prázdnému stolku, u číšníka si objednávám presso s mlékem, a pozoruji lidi kolem. U stolků sedí převážně dvojice, ale je zde i několik samostatně sedících mužů. Mám pocit, že je přitahuji jako magnet. Obzvlášť ten, co sedí hned vedle u stolu, ze mě nespustí oči. Typ stárnoucího seladóna, který si jistě myslí, že mu žádná neodolá. Aby dodal své mužné vyzáži, tak si nechal vyholit hlavu, a ověsil se zlatými řetězy. Ovšem jeho bílé ponožky, ty už jsou silně out. Taky podpatek na botě má už silně ošlapaný, takže na sebe zas až tak dbát nebude. Klidně a pomalu si piji svoji kávu, koutkem oka vidím, jak se ten chlap naklání k mému stolu.
„Slečno, a co takhle pozdní oběd ve dvou?“ Otáčím hlavu k němu, a registruji jeho zlatý zub. S díky odmítám, ale je neoblomný, prý jestli si může se mnou alespoň vypít kávu. Tak proti tomu nic nenamítám, nakonec se musím pořád učit. Okamžitě se stěhuje k mému stolku. Sotva dosedl začal jeho monolog, prý má dva hotely v Krušných horách, a že přijel do Prahy něco zařídit, a že než odjede, tak si zašel ještě na kávu. Po půl hodině o něm vím už všechno. Pro mě bylo ze všeho nejdůležitější, že jsem s ním mluvil jako žena, a on nic nepoznal. Již podruhé jsem dnes v duchu děkoval profesorovi za jeho obdivuhodnou práci. Nakonec se hovor stáčí na jeho rodinu, pochopitelně je rozvedený, a zve mě ať někdy za ním přijedu. Vymlouvám se na nutnou schůzku, a odcházím. Když chci platit kávu, tak mě předběhl, a můj účet u číšníka zaplatil. No vida, ty holky, jaké to má ještě výhody, být ženou.
Po cestě domů telefonuji ještě profesorovi, a prosím ho, ať mi připraví na zítřek zdravotní průkaz. Doma se osprchuji, a v horké vodě mýdlem drhnu vibrátor. Lehám si na postel, nanáším si krém do své mušličky a pomalu začínám zasouvat vibrátor dovnitř. Cítím, jak mi plní vnitřnosti. Zkouším ho opatrně zasunout až na doraz. Kupodivu se celý do mě vešel, ale cítím jeho tlak na konec své umělé pochvy. Opatrně ho vytahuji a zase zasouvám, Když to několikrát opakuji, tak nacházím velmi citlivé místo na vrcholu mušličky. Slast se plíží pomalu, ale jistě ochromuje moji mysl. Moje pohyby se zrychlují, a já chci prožít něco víc. Zapínám ovládání vibrátoru na maximum. Celý vnitřek mi začíná vibrovat, a když si ho přidržím na tom citlivém bodu, tak je to tak silné, že nahlas vzdychám, a hladím si jednou rukou prsa. Vlny vzrušení jsou silnější a silnější, bradavky mi stojí jako hřebíky, a přitahují moje prsty. To už se neovládám, kroutím boky, a šíleným rytmem kmitám vibrátorem. Přichází zvláštní pocit vyvrcholení, ale odeznívá velmi pomalu, a slast přetrvává po mnoho minut. Nechávám si vypnutý vibrátor v sobě, a zajišťuji ho na noc stahovacími kalhotkami. Když dilatovat, tak pořádně. Když usínám, tak si uvědomuji, že i když jsem teď fyzicky ženou, tak mě pořád ženy přitahují, a chtěl bych se milovat zase jenom s ženou. Najdu někdy takovou která by se mnou………
Další díly:
